Stěhování, procházka se psem, návštěva zubaře nebo cesta do práce. Zdánlivě běžné situace mohou být pro osoby se zdravotním postižením výzvou, protože se často setkávají se zbytečnými a „nenormálními” reakcemi svého okolí, přestože k nim není důvod a jsou ovlivněny předsudky. Přitom stačí, abychom se chovali „normálně”, s respektem a empatií. Tvářemi kampaně se stali hendikepovaní, kteří se s těmito situacemi potýkají v každodenním životě a podělili se s námi také o své osobní zkušenosti.
Kampaň je realizována v rámci projektu Zlínského kraje „Transformace ve Zlínském kraji – zvyšování kvality služeb“, který je spolufinancován z Operačního programu Zaměstnanost plus.
Podívejte se na svět z perspektivy hendikepovaných i vy!
NA PROCHÁZCE
Nákupní tašky se zařezávají do rukou, pes netrpělivě tahá za vodítko a kolemjdoucí se dívají s nepochopením… Pro lidi s hendikepem mohou být i ty nejobyčejnější situace plné překážek a nepříjemných pocitů. Přitom stačí málo – úsměv, pozdrav, nabídka pomoci s otevřením dveří nebo jen obyčejný lidský přístup – to vše může mít obrovský význam. #bytnormalni znamená respektovat a přijímat lidi s hendikepem jako kohokoliv jiného.
STĚHOVÁNÍ
Je normální, že sousedy si nevybíráme, ale můžeme si vybrat, jak se k nim budeme chovat. Pro hendikepované je kontakt s okolím klíčový, o to bolestivější je, když se setkají s odmítáním a předsudky. Petice, kradmé pohledy, necitlivé propírání diagnózy… To bychom běžnému sousedovi neudělali, tak proč hendikepovanému? Stačí #bytnormalni. Přijměme hendikepované mezi sebe a vytvořme komunitu, kde se každý cítí vítán a respektován.
U ZUBAŘE
Je normální mít lékaře, který vás bude respektovat? My si myslíte, že ano! Bohužel se hendikepování občas setkávají s tím, že jejich názory jsou ignorovány, jsou přehlíženi nebo s nimi lékaři jednají jako s dětmi. Přitom stačí tak málo – chovat se k hendikepovanému jako k běžnému pacientovi. Zkrátka #bytnormalni.
PRÁCE
Práce je důležitou součástí našeho života – a platí to i pro hendikepované. Zaměstnanci se zdravotním postižením se však občas potýkají s nedostatkem respektu, komunikačními bariérami a omezenými možnostmi rozvoje. Přitom jsou nezřídka stejně schopní a mnohdy loajálnější než ostatní. Co můžeme udělat pro zlepšení? Stačí se k nim chovat „normálně“, jako ke každému jinému zaměstnanci. Respektovat je, komunikovat s nimi a podporovat jejich rozvoj.